Půlmaratonská výzva: Čehovská desítka prověřila půlmaratonce
Jogito běžci v Čehovicích
V hanácké dědině Čehovice nedaleko Prostějova bylo v sobotu poměrně rušno. Mohlo za to vrcholící hokejové mistrovství světa, ale i Čehovská desetitisícovka, která přilákala běžce na sto dvacet běžců z regionu. Byli mezi nimi i účastníci naší Půlmaratonské výzvy a další tváře z tréninků Jogito ergo sum včetně trenéra Jana Brtníka. Jak si vedli?
Půlmaratonci měli Čehovskou desetitisícovku ve svých tréninkových plánech, na start se tak postavili až na Kláru Marecovou všichni. „S Tomášem Nádvorníkem jsme si říkali, že jestli chceme zvládnout půlmaraton pod hodinu a půl, budeme muset desítku stlačit ke čtyřiceti minutám, ideálně těsně pod ně. Tréninkový plán jsem poctivě dodržoval, po kontrolním měření, které mi ukázalo dvě kila navíc, jsem začal upravovat i svůj jídelníček. Na závodech jsem dlouho nebyl, takže jsem se těšil, a když mi Martin Provaz z Jogito skupiny řekl, že je trať trialová se dvěma kopci a minimem asfaltu, nemohl jsem téměř dospat,“ prozradil Martin.
I když se snažil, pod čtyřicet minut nakonec čas nestlačil. Od začátku se držel zkušenějších kolegů Libora Valenty a trenéra Jana Brtníka, ovšem v táhlém kopci před polovinou závodu se už musel spolehnout sám na sebe. „Kopec mi sebral sil, přesto jsem se snažil nepolevovat. Na devátém kilometru mi hodinky hlásily čas 38:30, takže nezbývalo nic jiného, než se do toho pořádně obout. Asi 600 metrů před cílem nastoupil zhruba 45letý borec, a ač jsem se snažil, tak jsem ho nezachytil a šel přede mě. Přesto jsem vzhledem k náročnosti trati s cílovým časem 42:11 spokojen a taky mě těší, že jsem za sebou nechal trenéra,“ dodal s úsměvem.
Kopce, rakvičky a guláš
Spokojen byl i Tomáš Nádvorník, který doběhl v čase 43:20. „Před závodem jsem si řekl reálný čas, za který si myslím, že to zaběhnu, a trefil jsem to. Zatím ale to tempo nestačí na můj vysněný čas na půlmaratonu. Trošku mě překvapily kopce, především proto, že jsem si připomněl, jak jsem pomalý při sebíhání. Všichni mě začali předbíhat! Musím nacvičit techniku,“ zhodnotil svůj výkon. Zatímco kopce ho trochu potrápily, na závodě si pochvaloval skvělou atmosféru. „Úžasná banda z Jogita a na občerstvení domácí kokosky a rakvičky, to se na světových závodech jen tak nevidí,“ doplnil Tomáš.
Domáckou atmosféru chválila také Lucie Kabešová. „Byl to super zážitek se zaslouženým gulášem jako bonus. Výsledek jsem sice očekávala o fous lepší, ale čas 57:59 je i tak zlepšení – a hlavně je to pod hodinu. Je to pro mě impuls nadále vytrvale pokračovat v tréninkovém plánu,“ řekla Lucie.
Slib: omezení piva a cigaret
To druhá z Lucií, Mohelníková, odjela z Čehovic nemile překvapena. Doběhla za hodinu a půl třetí minuty k tomu. „Poslední kilometr jsem lapala po dechu, což se mi nikdy předtím nestalo. Desítku jsem zatím nikdy tak blbě neběžela. Tréninky neflákám, jídelníček z velké části dodržuji, ale sem tam pivo a cigareta jsou na výkonu znát. Jsem ráda, že jsem to zjistila zavčas, a zásadně to omezím,“ slíbila.
A jak se na výkony svých svěřenců dívá trenér Jan Brtník, který závod také běžel a cíl protnul v čase 42:40? „Za mě jednoznačně spokojenost, až na Lucku, která zaostala za svými možnostmi. Ale věřím, že stejně jako ostatní na půlmaratonu ukáže, co v ní je. Závod jsem si užil, a to i díky atmosféře a náladě v Jogito skupině,“ zhodnotil trenér.
Jak jsme již několikrát zmínili, závodu se zúčastnili také další pravidelní běžci ze středečních tréninků Jogito ergo sum. Čechovskou desetitisícovku za celou devítičlennou olomouckou partu shrnul do několika slov Martin Provaz: „Organizačně skvěle zvládnutý závod s typicky hanáckou atmosférou a pohostinností. Když se k tomu přidá ještě super běžecká parta, vznikne z toho parádně strávené sobotní dopoledne!“
Chcete i vy patřit k Jogito partě? Přijďte si každou středu zaběhat! Informace o nejbližším tréninku najdete v událostech na našem Facebooku.